Zeolity

Zeolity

Zeolity jsou velice rozsáhlá a svým bohatstvím krystalových tvarů, barev jednoho minerálního druhu a výskytem velmi rozmanitá skupina minerálů. Díky této rozmanitosti a proměnlivosti každého jednoho druhu jsou však zeolity skupinou nesmírně náročnou na studium. Jediným výsledkem práce speciální Subkomise pro nomenklaturu zeolitů při Komisi pro nové minerály a jména minerálů (CNMMN) Mezinárodní mineralogické asociace (IMA) je zřejmě Tschernichovo (1992) kompendium.

Definice

Zeolity jsou vodnaté křemičitany s prostorovou stavbou. Patří do oddělení tektosilikátů. Z chemického hlediska jsou stejně jako živce alumosilikáty. Jejich stavba je založena na prostorově uspořádané kostře, složené z tetraedrů SiO4 a AlO4, vázaných navzájem sdílením svých vrcholových kyslíků. Tvoří vzájemně propojené kanály a dutiny, které obsahují slabě vázané, tedy v podstatě pohyblivé molekuly vody a kationy alkalických kovů (Na, K, Li, Cs) a alkalických zemin (Ca, Mg, Ba, Sr), které vyrovnávají nenasycenou negativní valenci AlO4. Na stavbě kostry se může podílet i fosfor zastupující Si a berylium či železo substituující Al. V jejich vzorcích se tedy uplatňují stejné základní prvky jako v živcích - thomsonit bez vody odpovídá anortitu s větším podílem Na za Ca, analcim sodné, laumontit vápenaté analogii leucitu, heulandit, řada phillipsitová a chabasitová různým plagioklasům.

Pojmenování

Název zeolity pochází z roku 1756, kdy jej na základě některých typických fyzikálně chemických vlastností odvodil významný švédský mineralog, svobodný pán Axel Frederick Crnstedtem, z řeckých slov "zein" - vřít, vařit a "lithos" - kámen. Český překlad "puchavce" od Karla Bořivoje Presla, odvozený od chování těchto minerálů před dmuchavkou, časem zanikl.

Poslední aktualizace: 19.4.2005; © Pavel Brych